.

Odbor přátel SK Slavia Praha
v Brandýse nad Orlicí


Cyklistická akce
Brandejská koule
Naše aktivity
Bowlingová liga
Zápisy ze schůzí
Dokumenty
Naše kronika
Zaměřeno na ...
I-fotogalerie

Slávistické weby:


O vzniku Odboru přátel Slavie, z knihy Věčná Slavia

Fotbalový oddíl - Odbor přátel Zrození Odboru přátel

Zrození Odboru přátel


Další druholigová kapitola 1963/64 byla vším jiným než pohodlnou turistickou procházkou. Věřící se sice hřáli myšlenkou, že jaro ´64 bude jarem vzmachu, avšak skutečnost zničila víru i naději: Dynamo bojovalo nikoli o postup do první ligy, nýbrž o záchranu v lize druhé. Krize vrcholila...

Bažanti se neosvědčili, mazáci někdy dřeli, jindy selhávali. Částečně proto, že byli obklopeni neporozuměním, částečně proto, že v této nejpochmurnější době postrádali potřebnou sumu sebezapíravého nadšení a kolektivního cítění. Národ slávistů marně čekal, že umění vetránů se stane příkladem, polnicí, povelem. Avšak dočkal se málo potěšujících zpráv. Začalo se proslýchat, že opory nevěří v zmrtvýchvstání, nýbrž se ohlížejí po novém angažmá. A další jiné šprochy se šíří Prahou: když se Dynamo neudrží v druhé lize, oddíl se rozejde, jednota zanikne, stadión dostane vršovický soused ČKD Stalingrad.

Mnozí z těch, kteří se už desetkrát zařekli, že od té a té černé neděle přestanou na Slavii chodit, náhle opravdu přestali. Hlediště v Edenu, které se ostatně i v lepších a onačejších časech málokdy podobalo vroucímu kotli, bylo nyní možno přirovnat k ledničce - siré, šeré, nenaplněné.

Slávistický národ si kladl mrzuté otázky. Ta nejčastější zněla: jak je to možné? Ale mnohem důležitější byla odpověď na otázku druhou a nejzávažnější: co dělat?

Slávistická víra sice nezářila plamenem, ale blikala a žila. Tomu, aby se plamen rozplápolal, pomohl Plamen. Tedy Plamen s velkým P. Může působit jako překvapení, že první čin, kterým začala renesance Slavie, nevykonal ani výbor jednoty, ani trenér, ani kdokoli z hráčů, nýbrž literární časopis. Hle, historická analogie: právě tak jako se nad kolébkou Slavie skláněl literární a řečnický spolek, stanulo o sedmdesát let později nad nemocničním lůžkem Slavie několik spisovatelů a vážně se zamyslelo nad možnostmi a podmínkami dalšího života.

Ale když zval šéfredaktor Plamene Jiří Hájek na diskusní besedu přátele Slavie, netušil, že vypouští džina z láhve. Ačkoli kromě stručného oznámení v tisku a jednoho poutače Na příkopě nebyla schůze propagována, dostavilo se do velkého sálu Slovanského domu víc lidí než na druholigová utkání do Edenu. Toho roku 1964 byl tedy pro slávisty 23. březen prvním jarním dnem...

Debatní večer, který se změnil v masové shromáždění, řídil spisovatel Pavel Hanuš. Nejdřív dal slovo trenéru Finkovi a zástupcům jednoty. Snad někdo v tu chvíli doufal, že uslyší z úst představitelů hřejivé zvěsti o nových mocných posilách nebo aspoň zevrubný popis projektu, jímž vedení hodla existenci jednoty zachránit. Ale představitelé nahlédli, že by nebylo moudré před zraky publika kreslit těšínská jablíčka. Vyslovili surovou pravdu; přiznali, že se vedení klubu nepodařilo přesvědčit hráče o dalším smyslu bojování; řekli, že semnáct hráčů prvního týmu ztratilo v Dynamu perspektivu vývoje a hodlá v letním termínu ohlásit přestup; nastavili zrcadlo skutečnosti a navíc se pokusili osvětlit příčiny obtíží. Ale to již posluchači zareptali, neboť unisono pochopili, že v této chvíli není zajímavé se pídit po příčinách choroby, nýbrž je velmi nutné podumat o tom, jak nemoc léčit. Konkrétně a neprodleně.

Hovořili staří pamětníci, mladí vlajkonoši, burcoval Jonák, planul Plánička. Padl návrh, aby bylo zřízeno Sdružení přátel a příznivců Slavie; bylo naskicováno prohlášení, jež vyzývalo, aby se všichni věrní a věřiví přihlásili do Sdružení, aby výbor neuvolnil "ani muže ze závodu" a vynasnažil se získat posily, aby podniky poskytly Dynamu patronát, aby hráči zachovali v této kritické době klubu věrnost, aby byl jednotě navrácen vyvlastněný a tradiční název a aby byla napravena křivda, jež byla projevem necitlivého přístupu k tradicím našeho sportu a k cítění veřejnosti. Podepsán výbor kulturních pracovníků ( František Benhart, Jiří Hájek, Josef Kalaš, Ladislav Malý, Miloš Nesvadba) a předseda Pavel Hanuš, tribun a pohon hnutí.


...O několik hodin později se už tiskl a do všech koutů republiky rozbíhal manifest podepsaný osmdesáti umělci, laureáty a význačnými osobnostmi, v jejichž žilách koluje slávistická krev. Místopředseda ČSTV se chmuřil a jistý mluvčí aparátu se nechal slyšet, že Dynamo zůstane Dynamem a rebelantům že v socialistickém Československu pšenice nepokvete. Avšak dřív, než bylo možno posoudit, zda pšenice pokvete, či nikoli, doručovali doručovatelé tisíce přihlášek a přípisů přízně. Slávistický národ povstal. Zrodila se nová Slavia.

Sdružení se organizačně začlenilo do činnosti jednoty jako samostatný Odbor přátel a příznivců Slavie. Všechny body, vyslechnuté a provolané na schůzi ve Slovanském domě, byly záhy splněny - až na ten, který troufale žádal o navrácení jména.

I toho se však slávisté vbrzku dočkali. Dynamo svolalo mimořádnou konferenci. Přišli novináři a poklimbávali. Diskuse předsedů jednotlivých oddílů vyústila v kategorický imperativ: nechť je Dynamo Slavií. Novináři našpičatili verzatilky. A už toho dne slyšeli televizní diváci otřesnou novinu. Požadavek se stal věcí veřejnou a neodvolatelnou, vůle lidu skutkem a zákonem, Dynamo Slavií. Příznivci červenobílých barev zajásali nadšením a zaslzeli dojetím, hráči Slavie zvedli hlavy a se vzruchem v srdci se pustili do boje o návrat mezi elitu...

z knihy Věčná Slavia, Vítězslav Houška, 2. vydání, str. 238 - 240


Webová prezentace Odboru přátel SK Slavia Praha v Brandýse nad Orlicí